Yu GI OH zpátky do dětských let
V duchovním světě:
“Mám pro vás úkol.” Oznámil jim Koenma.
“Co ? Už zase .” Křikl Yusuke rozčileně.
“Mlč tohle je důležité nějaký démon unáší rodiny s malými dětmi. Potřebuji aby jste ho našli. Pojedete k moři na pěknou dovolenou.”
“Co že dovolenou? Kdy?”Ptal se nadšeně Kuwabara
“Bude součást vaší mise. Je to v jednom rodinném hotelu. Budete tam jako rodina s dítětem..”
“Ty budeš dělat to dítě?” Ptal se duchovní detektiv.
“Hlupáku.. já ne jeden z vás bude jako dítě.”
Kuwabara se zamyslel a pak zlomyslně koukl po Hieiovi. “Co Hiei je to skrček na dítě se hodí.”
Hiei po něm hodil vražedným pohledem. “Na to zapomeň.”
“To nejde dítěti musí být kolem dvou nebo tří let.” Vysvětlil .
“To nevadí nikdo nepozná že je mu víc, vysokej je na to dost.” Dodal a usmál se pro sebe.
Hiei už zasahal po kataně. “Ne Hiei!” Zarazil ho Kurama.
“To opravdu nejde. Vlastně už to mám vymyšlený dokonce jsem dostal svolení. Proměním jednoho z vás v malé dítě.”
“Cože??!!?” Ozvalo se sborově.
“Hm..”Zapřemýšlel se. “Potřebuji někoho kdo se nebude tvářit, že vás chce zabít..” Odvrátil zrak od Hieie. “Někoho kdo bude vypadat alespoň trochu inteligentně.” Od Kuwabary…” A někoho kdo lidi přímo upoutá roztomilým pohledem.” Zůstal se dívat na Kuramovy.
Nastalo ticho. “Co že to jako já?!” Zeptal se Kitsune vyděšeně.
“Jistě, jistě Kuramo ty se na to skvěle hodíš.” Smál se Yusuke.
“Ne ani náhodou.”
“Já si taky myslím že by s tebe bylo roztomilé dítě.” Přidala se Botan.
“Ne..a ne .” Otočil se na youkaie co stál vedle. “Hiei řekni něco..”
“S toho se nevykroutíš liško.” Řekl zlomyslně.
Kitsune se naštval. “Ne, jak můžete vědět jak jsem se choval jako malé dítě?” Snažil se vymluvit.
“To nemusíme, kouzlo tě nevrátí časem zpět úplně, jen budeš malé dítě, ale myšlení a inteligenci budeš mít normálně.” Vysvětlil Koenma pak než stačil Kurama dál odporovat pronesl nějaká slova. Kolem projel divná síla takže na chvíli nic neviděli.
“Co se stalo?” Ptal se Yusuke když zase viděl.
“Asi se mi kouzlo nepovedlo.”
“A kde je Kurama?”
“paf…” Ozvalo se zdola. Všichni se podívali na zem na které bylo oblečení které měl Kurama na sobě a z nich vykukovala malá červenovlasá hlava ze zelenýma očima.
“Lekli jste se..?” Zeptal se .
“Takže se to povedlo.” zajásal Yusuke.
“Ně..něco chybí..” Zašišlal Kitsune.
“Ten je tak roztomilý.” Rozplývala se Botan.
“Kuramo proč nemluvíš normálně?” Ptal se Yusuke se zlým tušením.
“Jsou mi.” Ukázal na prstech. “asi Tši roky.”
“Koenmo říkal jsi že bude normální.”
“No říkal jsem že se kouzlo nepovedlo já to teď nechám na vás Botan má papíry a bude dělat Kuramovu matku. Hiei a Kuwabara můžou jít, ale bylo by dobré kdyby jste pomohli.” Řekl jim a rychlostí světla je poslal pryč.
Objevili se v jednom parku, tedy spíš spadli..Takže díky tomu začal Kurama brečet.
“No to je fakt skvělí on se chová opravdu jako tříletý nebo spíš dvouletý dětsko.” Zanadával si Yusuke.
“Uklidni se když budeš řvát bude to ještě horší.” Řekla Botan a vzala Kuramu do náruče.
“No tak uklidni se, neplač.” Snažila se ho uklidnit. Naprosto zbytečné Kurama řval dál a možná ještě hlasitěji.
“Takhle to nejde co budeme dělat? Hiei, Kuwabaro máte nějaký nápad?” Zeptal Yusuke.
Kuwabara zkroutil obličej čímž naznačil, že přemýšlí. Hiei se ale usmál. “Tohle není můj problém nemusím vám pomáhat.”
“Ale Hiei..” Snažil se Yusuke..
“Hi.ei..Hiei..” Mával Kurama mezi vzlyky.
“Aha ty chceš jít za Hieiem?” Řekla Botan a vrazila plačícího Kuramu Hieimu do náruče.
Vzápětí přestal malý Kitsune plakat.”
“Hej co děláš nejsem žádná chůva malých dětí.”
“Máš smůlu musíš jet s námi jsi jediný u koho Kurama nebrečí..” Řekl výtěznoslavně Yusuke.
“Mám jednu podmínku..”
“Jakou?”
“Nemusím ho tahat a starat se o něj.”
“No možná..” Zamyslel se. “Možná by stačilo když budeš poblíž.”
“Domluvíte se později teď by jsme měli sehnat Kuramovi něco na sebe v tomhle nemůže chodit.” Přerušila je modrovlasá dívka.
“Já ho odnesu Keiko ona mu něco sežene. Vzal Kuramu od Hieiho. “Nesmíš brečet..” Řekl když viděl jak natahuje. “ Hiei s tebou bude za chvíli teď půjdeš za tetou.”
Kitsune vzdychl. “Nemluv tak na mě ..vím še Keiko není moje teta.”Yusuke se na něj překvapeně podíval.
“No možná má opravdu něco ze svého myšlení..” Namítl Hiei.
Yusuke ho nevnímal a raději se fofrem vydal za Keiko. Když Keiko zjistila co se stalo s Kuramou hned se domluvila ještě se Shizuru, Botan a vydali se na nákup. Yusuke šel chvíli s nimi a divil se proč Kurama nebrečí, ale pak pochopil. To jak se na něj všichni tři dívali jako na něco svatého a snesli by mu modré z nebe, že si toho Kurama ale navymýšlel. Bylo na něm vidět, že si všechno ohromně užívá. Raději to tedy vzdal a šel zpátky za Kuwabarou a Hieiem čekat než přijdou. Za chvíli už vezli v nějakém kočárku malého Kuramu oblečeného do žlutého trička s kytičkou a růžových lacláčků. “Keiko jsou mu tři zvládne chodit sám.”
“Ne, jsou mu dva roky musím uznat na to kolik mu je tak je dost inteligentní a šikovný. tenhle kočárek je dobrý, akorát se v něm dá jen sedět tak když bude chtít spát někdo z vás ho vezme do náruče. Taky jsme mu koupili nějaké věci a hračky… Jo a Yusuke” Vzpomněla si Keiko. “Máš tu seznam co smí jíst a co ne. Botan ti když tak pomůže..”
Yusuke jen protočil oči v sloup když zjistil kolik toho je. “Proč je oblečený do tohoto on není holka?” Zeptal se .
“To není jen pro holčičky a on si ty kalhoty vybral sám..myslím, že mu růžová sluší hodí se k jeho očím a vlasům…”
“Dobře, dobře..” Zarazil ji když viděl, že chce ještě něco dodat. “Musíme jet . Řekneš nám vše cestou Botan.”
Na autobusové zastávce se Bota pustila do vysvětlování. “ Je to přízrak třídy A.. a je docela silný zvládne se zamaskovat tak že ho nikdo nenajde. Proto to přestrojení chytíme ho při činu. Z toho hotelu kam jedeme zmizeli už tři rodiny malým dítětem…”
“Ploč myslíš še se chytí? Ucítí duchovní sílu a je po plánu..” Namítl Kurama.
“ To se nestane Koenma na vás umístil něco díky čemu duchovní sílu neucítí..”
Kurama přestal vnímat co Botan říká, jeho pozornost upoutalo něco jiného. Naproti přes ulici se procházela Shiory. “Mami..” Vyskočil s kočáru.
“Co se sním stalo?” Zeptal se Yusuke když chytl, nyní už znovu plačícího Kuramu.
“Mami..já chci mámu..” Vztekal se Kitsune.
“Támhle jde jeho matka.” Ukázal Hiei před sebe.
“Sakra co teď?” Zamyslela se Botan. “Už to mám..” Vzala Kuramu a otočila se k Hieiovy. “Promiň ale tohle je krizová situace.” Řekla a dala ho Hieiemu do náruče. Kitsune, ale brečel dál.
“Musíš ho nějak utěšit.” Poradila mu.
Hiei se na ni vražedně podíval ani náhodou nehodlal utěšovat malé dětsko, ale volume Kuramova řevu se stupňovalo a Hiei raději než aby to poslouchal ..
Po asi pěti minutách už Kurama spokojeně spinkal stulený v Hieiově náručí.
“No už je ticho tak si ho zase můžeš vzít.”
“Tiše Hiei neprobuď ho.” Šeptala Botan. “Nemůžu si ho vzít k sobě spí takže ho musíš ještě nést za chvíli už pojede autobus to zvládneš..”
Hiei ji věnoval další ze svých vraždících pohledů a pak se podíval na dítě co držel…
Tohle ti spočítám Kuramo počkej až budeš zase normální!!
Po chvilce už konečně přijel autobus Hiei nechtěl něčím takovým jet, ale díky Kuramovy na kterém vypadalo, že jestli Hiei nepojede tak bude brečet a to hodně hlasitě musel. Hiei tedy nechtěl stejně jet takže museli Yusuke s Kuwabarou použít násilí i když jim za to Hiei sliboval hodně bolestivou smrt.
Po asi hodině jízdy se udělalo malému Kuramovy špatně a vyblinkal se rovnou na Kuwabaru. Takže alespoň něco zvedlo Hieiemu náladu a když Kuwabara nadával Hiei se jen spokojeně usmíval. “Hodný Kurama.. hodný moc hodný..” Hladil ho po vlasech. “Pěkná trefa..”
“Já ti dám pěkná trefa ty skrčku.”
“Tiše Kuwabaro!!” Okřikla ho Botan. “ Hiei nemůže za to, že se Kurama pozvracel. Kuramovy je to líto že?” Mrkla na Kuramu, ten se smutnýma očkama zadíval na zrzavého chlapce. “Plomiň Kuwabalo ..” Špitl. Kuwabara se na to nezvládl dívat. Kdo by se taky zlobil když na vás koukají takové zelené oči.
“To nic Kuramo nemůžeš za to.” Řekl a usmál se na něj.
“Pche..herečka..” Řekl Hiei tiše tak aby to slyšel jen Kurama, který dělal jakože nic, ale když se na něj podíval všiml si Hiei lišáckého úsměvu co měl.
Zbytek cesty proběhl celkem v klidu jelikož Kurama k Hieiově smůle opět usnul na jeho klíně. Kuwabara s Yusuke se rozhodli taky spát a Hiei si celou dobu zkoušel vražedné pohledy na spícím Kuramovy.
“Vstávat vystupujeme!!!” Křikla na Botan tak, že se všichni trhnutím probudily.
Malý Kitsune jen zamžoural očima “Us? Pěkně se mi spalo..” Zívl si a otřel oči.
“ Neboj Kuramo můžeš spát v hotelu. Chceš vytáhnout kočárek nebo půjdeš pěšky.”
“No..” Podíval se po Hieim, který zavrtěl hlavou. “V kocálku..” Povzdychl si tolik doufal, že by ho nesl alespoň by mohl dál spát poslední dobou je nějak unavený.
“Takže nezapomeňte já budu Kuramova matka, Yusuke bude můj manžel..”
“A co já s Hieiem?”
“Hiei bude můj blatl stalší blatníček..” Navrhl Kurama a Himiko po něm hodil nepěkný pohled.
“To je dobrý nápad Kuramo skvělé a Kuwabara může být třeba rodinný příbuzný..” Zajásala Botan a Yusuke přikývl. “Tak půjdeme ne?”
Vydali se do hotelu a po chvíli vysvětlování na recepci už byli v pokoji. Pokoje měli dva v jednom byla Botan a v druhém v tom větším ten zbytek.
“To je skvělé jsou tu jen dvě postele a s toho jedna manželská.” Vztekal se Kuwabara.
“To je dobrý já na posteli spát nebudu..” Řekl klidně Hiei.
“No a Kurama je malej může spát na gauči. Tak čí bude ta velká postel Kuwabaro?”
Kitsune je naštvaně pozoroval ani trochu se mu nelíbilo, že má spát na gauči a ještě k tomu sám když je tu k dispozici taková velká postel. Však on něco vymyslí.
“Takže teď vymyslíme jak chytneme toho démona.” Začal Kurama konečně vnímat co Yusuke říká. “Nemělo by to být těžké Hiei bude chodit všude s Kuwabarou a já s Kuramou takže budeme dostatečně silní.”
Kitsune zavrtěl hlavou “ To nejde..”
“Jak to?”
“Nemám švé kouzla.”
“Kouzla jaká kouzla?” Zeptal se zmateně Kuwabara.
Kurama si ho ale nevšímal a mluvil dál. “Nolmálně jsem je měl od děseti, dšíve nemušu kouzlit. Bohušel nejde to.”
Podívali se na něj nechápavě. “Co jsi říkal?”
“Lostlinu nevykouslím šádnou lostlinu.”
“Nerozumím téhle mluvě musíš nám to vysvětlit.” Řekl Yusuke.
Kurama si povzdych šel ke kufru a vytáhl papír a pastelky co tam měl od Keiko. No tohle si snad pamatuje.
“Co to dělá?” Ptal se Kuwabara Yusukeho když viděl Kuramu jak si něco čmárá.
“Tady..” Podával jim papír.
“Ty zvládneš psát?” Ptali se oba překvapeně. “Ale mohl jsi to napsat čitelněji.”
“Jsou my dva co chceš.”
“Ne-mám.. svou sí-lu.. získal jsem ji až od svých de-se-ti let. Takže ne-ovládnu žádnou rostlinu.” Snažili se přečíst.
“Cože?!” Zeptal se Yusuke když mu konečně došlo co je tam napsáno. “Já toho Koenmu asi zabiji.”
“To můšeš já ti klidně pomůžu.”
“Takže to necháme jen tak, každý si bude chodit jak chce a když zjistí něco neobvyklého tak řekne.” Vložil se do toho konečně taky Hiei. Všichni naštěstí souhlasili a jelikož už bylo docela pozdě na to něco hledat tak si objednali něco k jídlu. Za pár minut už u nich zvonili s jídlem.
“Už se těším mám hrozný hlad..”Oznámil Kuwabara když se díval co všechno tam je.
Zasedli na gauč tedy jen Yusuke a Kuwabara Hiei se spokojeně uvelebil pěkně na okně a na Kuramu zapomněli. Co by taky chtěl je tak malej,že se dá lehce přehlédnout nedá se akorát přeslechnout. Kitsune chvíli uvažoval co dělat. Nějak si nevšiml že by tam bylo jídlo i pro něj takže se bude muset vydat na průzkum jejich talířů. Ani nevěděl proč ale tenhle nápad se mu moc zamlouval. K jeho smůle když došel do pokoje Kuwabara s Yusukem si všechno snědli,ale Hiei měl ještě docela dost jídla. Došel k Hieim a zatahal ho za plášť.
“Co chceš..”
“Mám hlad ..”
Hiei se ale netvářil, že mu hodlá něco dávat. “Máš ještě dost jídla..plosím Hiei..”
“Ne..”
Jak chce nebude se ho doprošovat zajde za Yusuke ten snad něco vymyslí. “ Yusuke já mám hlad..”
“Já na tebe úplně zapomněl Kuramo.” Plácnul se do čela. “Promiň..Hiei tady má ještě nějaký jídlo..” Podával mu talíř plný různého jídla. “Na vezmi si to.”
“Hele Urameshi nedala ti náhodou Keiko seznam co smí a co ne aby mu pak nebylo špatně.”
“Žádný strach Kuwabaro mám ten seznam a když tak, tobě se chcou vařit kašičky pro malý děti?” Zeptal se ho podezíravě.
“Mám šíšeň..” Ozvalo se pochvíli.
“Ty už jsi to snědl..a snědl jsi všechno?” Vytřeštil oči. “ No já se raději podívám co smíš pít abych jsem nic nezkazil s tím jídlem to možná nebyl dobrý nápad.” Rozložil velký a papír a chvíli ho četl. “Píše tu, že ti mám uvařit čaj nebo ti můžu dát nějakou šťávu.” Podíval se do miny ledničky co měli v pokoji chvíli se v ní hrabal než něco vytáhl. “Tady máš.” Postavil před něj flašku s bublinkovou limonádou. Kurama se na to pátravě podíval vlastně tahle pití nemusel ani když byl starší proč by to měl pít jako dvouleté dítě, ale žízeň byla silnější než rozum a tak to Kurama vypil. To samozřejmě neměl dělat každý si dovede představit co se stalo. Ano správně Kuramovy bylo špatně.
“Co s ním teď?”
“Urameshi neměl jsi mu to dávat měl jsi se držet toho seznamu.”
“No jo podívám se jestli tam není něco napsaný.” Znovu si pročetl seznam a narazil na jeden vzkaz.
V případě že mu bude špatně!!
“Aha tak já udělám čaj a ty s Hiem uklidíš ten binec .” Řekl když se Kurama už asi potřetí poblinkal. “Já nic uklízet nebudu. Řekl jsem jasně, že se o něj nehodlám starat a to jídlo jsi mu dal ty s Yusukem.” Řekl Hiei nekompromisně.
Následovala doba kdy Kuwabara na Hieiho ječel všechno možné a stejně mu to bylo k ničemu a když se Kurama rozbrečel, protože znovu hodil šavli na ten moc pěkný a drahý koberec. Kuwabara to uklidil a strčil mu pod nos lavor co našel v koupelně.
“Tady je ten čaj.” Zvolal Yusuke a dal hrnek před Kuramu. To mu sice radila dětská stránka, že je to hořké a nemá to pít, ale jeho normální rozum a představa, že takhle bude zvracet ještě celou noc ho přemluvili a bez řečí to vypil. Stihlo se mu udělat dobře než asi kolem desáté za ni my přišla Botan. “Jak to že jste ještě nedali Kuramu spát? Dali jste mu vůbec najíst?” Ptala se pohoršeně.
“No jo už ho dáme spát. Taky se o něj chvilku starej.” Navrhl ji .
“No dobře uložím ho.” Vzala Kuramu do náruče. “Pojď vykoupeš se a pak ti dáme pyžamko.”
Odešla s ním do koupelny a chvíli na to přiběhl Kurama nyní už v bleděmodrém pyžamku. Nečekal na Botan, nechtěl ani náhodou spát na gauči místo toho si to rovnou namířil dveřmi do obrovské postele spokojeně se tam uvelebil a nehodlal se ani zanic hnout.
“Takže se spíš pohádáte o tu poslední postel.” Řekl Hiei a ušklíbl se.
Kitsune spokojen sledoval jak se hádají a přemýšlel . Něco mu tu chybí postýlka je měkoučká a teploučká, ale něco jí chybí. Co když se bude v noci bát potřebuje skvělého strážce který by sním spinkal v postýlce. Nadechl se a začal znovu už po několikáté brečet.
“Proč zase brečí?” Ptal se naštvaně Hiei.
“Botan on i když je dítě tak má pocity co měl před tím ne?”Zeptal se duchovní detektiv.
“No ano jen je hodně ovlivňován svou dětskou stránkou.”
“Tak je jasné proč brečí.” Otočil se . “Hiei on chce abys spal vedle něj. Už vím proč nebrečel jen u tebe..”
“Proč ?” Zeptal se, ale moc dobře věděl proč.
“No byli jste milenci..Kurama tě miluje a ty jeho..takže tenhle pocit má i teď, jsi pro něj něco jako matka.”
Hiei hodil vražedný pohled směrem ke Kuramovy. Až tohle skončí asi se opravdu naučí pohledem zabíjet, představa že ho nějaké uřvané dvouleté dětsko bere jako svou maminku pro něj byla opravdu strašná, ale asi by udělal cokoli jen aby nemusel poslouchat ten řev. Přeci jen sluch má daleko lepší je youkai. Rezignovaně došel ke Kuramovy. “Už jsi spokojený?” Zeptal se ho vztekle. Kitsune se jen usmál a zavrtal se pořádně do peřiny. Hiei si lehl na peřinu vedle něj. “Jestli už nebudeš zticha tak tě zabiju a nezajímá mě co by se pak stalo.” Kurama si ho ale nevšímal protože spokojeně usnul.
Ostatní byli ještě chvíli vzhůru a Botan se pak rozhodla, že už půjde podívala se ještě po Kuramovy. Kitsune spinkal a byl přitulený k už spícímu Hieiovi.
Ráno proběhlo celkem klidně když nepočítáte Kuramovy malé záchvaty vzteku u kterých už nepomohlo ani Hiei.
“Co sním budeme dělat? Pokud se neuklidní nemůže hledat toho démona.” Zeptal se Yusuke který byl už v koncích.
“Počkat něco mě napadlo.” Prohlásil Kuwabara a vytáhl čokoládové lízátko.
Dal ho před Kuramu a ten ztichnul a jen se upřeně díval na lízátko. “Když budeš hodný…”
Mával lízátkem sem tam a sledoval jak Kuramovy oči to sledují přímo zhypnotizovaně. “Budeš hodný a dostaneš lízátko. Co říkáš budeš v klidu?” Kitsune kývl hlavou. “Tak tady máš.”
“Teda Kuwabaro to by mě nenapadlo.” Pochválil ho Yusuke když viděl jak je Kurama v klidu. Takže mohli vyjít ven z pokoje.
K jejich překvapení se Kurama choval normálně byl úplně hodný a rozdával na všechny strany roztomilé pohledy takže se za chvíli stal”miláčkem hotelu”. Oblíbil si ho personál i hosté. Jelikož tam byli většinou rodiny, s dětmi tak kolem dvou a tří let sesypali se všechny matky na Botan a vytáhli ji na svoje různé čaje atd.
“Vy máte tak krásného syna a je tak hodný.” Řekla jedna starší žena.
“Ale neříkejte on taky někdy zlobí..”
“No moje dcera Lisa zlobí pořád..”
“Opravdu?” Tak to asi nikdy neslyšela Kuramu po ránu. Pomyslela si.
“Ale jak to že máte takového syna. Po otci není to je nevidět. To je takový krásný chlapeček s roztomilýma zelenýma očima a váš manžel není moc no jak bych to řekla…”
“To je dobrý ..”
“Ale není ani podobný na vás. Hele jen tak mezi námi je to opravdu jeho otec..” Zeptala se jedna tlustší dáma a ostatní jen přikyvovaly. Tak s toho se jen tak nevykroutím. Povzdechla si modrovlasá dívka.
S hledáním to nevypadalo o moc lépe. Pořád nemohli démona najít a nic podezřelého nezpozorovali. Kurama ani nikoho hledat nemohl jen si spokojeně hověl mezi ostatními dětmi. Velice rychle se stal oblíbeným a dokonce si našel kamarádku nehnul se od blonďaté holčičky jménem Lisa.
“To si snad ze mě dělá srandu.” Řekl Hiei když viděl jak k nim jde Kurama za ruku s Lisou.
“ Co je Hiei vypadáš že žárlíš..” Popichoval ho Yusuke.
“Žárlí na Kuramu..Hiei je to malé dítě takhle to vypadá že jsi trochu hm..” Smál se Kuwabara.
“Dořekni to a jsi mrtvej!”
“Pedofilní..” Vyhrkl Kuwabara to poslední slovo a pak se smíchem klidil pryč.
Hiei by za ním nejspíš šel kdyby jeho pozornost neupoutalo něco jiného Kurama se s holčičkou loučil a dal ji malou pusu na tvář. Takže docílil toho, že Hiei vytáhl katanu…
“Ona za to nemůže nesmíš ji zabít.” Snažil se ho zadržet.
“Taky nejdu zabít ji zabiju Kuramu. Protože to dělá schválně. Rozsekám ho na plno malých kousků.” Zuřil a snažil se vysmeknou z Yusukeho sevření.
“Ahoj..” Přicupital k nim malý Kitsune.
“Nesmíš takhle provokovat jestli se tak budeš dál chovat dostaneš na zadek.” Vyhrožoval mu Yusuke. Kurama se na něj podíval jako naprosté neviňátko. Mysleli by jste si , že je to anděl chyběla mu už jen ta svatozář. Lidi co byli kolem a viděli tenhle jeho výraz se div neroztekli. Yusuke se na něj taky přestal dívat naštvaně ale Hiei svůj výraz nezměnil. “Nemysli si, že si mě takhle získáš. Nemluvím s tebou až budeš zase normální tak si to s tebou vyřídím.” Kurama se na něj uraženě podíval. Nemůže přeci za to, že se chová jako malé dítě. Tohle od Hieiho není moc hezké..
“Promiňte..vy jste otec toho rozkošného chlapečka?” Zeptal se Yusukeho nějaký divný chlap s foťákem v ruce. “No..ano jsem a kdo jste vy?”
“Já jsem fotograf pro jeden reklamní časopis, fotím rodiny s malými dětmi a vaše dítě se na to skvěle hodí…
Kurama neposlouchal jak se z Yusuke domlouvá přešel k Hieim a zatahal ho za plášť. Ten na něj stočil pohled. “ Démon s Makai nebesbešný.”
Hiei kývl “taky jsem si všiml kdy jsi to zjistil?”
“Od Lisy a ostatních tvldí, še tu ten divný pán chodí a hledá děti na focení naposledy si odvedl jednu lodinu s malým chlapečkem a ten den ho viděli naposledy..”
“Takže jsi taky hledal?”
Kurama kývl. “Jo ale hledalo se špatně kdyš si ovlivňován dětskou stlánkou.”
“Počkáme až vyleze ven ty tu zůstaneš protože jako malé dítě jsi nám k ničemu.”
Kurama se na něj zle podíval a pak raději kývl. Yusuke se už stačil domluvit na odpoledne, že se s fotografem sejdou. Poté se domluvily s Botan a Kuwabaru co a jak. Botan se rozletěla za Koenmu aby zrušil kouzlo. Kuramu i přes jeho protesty strčili těm matkám s kterými byla před tím Botan.
“KULAMO!!!!” Volala na něj malá holčička se světlými vlásky, které měla svázané do dvou culíků světle růžovou stužkou a měla na sobě šatičky stejné růžové barvy.
“Liso..ahoj..” Pozdravil ji Kitsune s úsměvem.
“Jdu se losloušit jedeme domů.” Řekla smutně.
“To je škoda...hm.. máš pěkný šatičky.”
Rozzářeně se usmála. “Oplavdu? Máma šíká še v nich vypadám jako malá plincesnička.” Vesele se zatočila ale pak se na něj smutně podívala svýma modrýma očima. “Bude se mi stýskat Kulamo..”
“Liso pojď za chvíli nám to jede.” Volala na ni maminka.
Holčička Kuramu objala. “Ahoj Kulamo.”Rozloučila se a odcupitala za maminkou.
Kurama si povzdych teď tu bude strašná nuda kdyby tak mohl jít s Yusukem a ostatními.
S démon to nebylo až tak těžký. Jednak byl překvapený s toho, že ho objevili a taky to všechno co zažili bylo jen kvůli němu. Takže na něj měli všichni strašný vztek, hlavně teda Hiei ten byl nejakčnější a nejsadičtější. Chudák přízrak na to že to byla třída A. moc dlouho nevydržel. Jedno plus to ale mělo Hiei se trochu uklidnil.
“Vidím, že jste ho už porazili to bylo rychlé a já jsem musel zůstat s těmi ženskými…” Ozval se za ni my známí hlas.
“Kuramo už jsi zase normální? Kdy se to stalo?” Zeptal se Yusuke nadšeně.
“Ále..”mávl Kurama rukou. “Raději to nechtěj ani vědět.”
“Jak to ?”
Kitsune si povzdych . “Takový trapas už nechci nikdy zažít.”
“Tak co se tedy stalo. Za to co jsi nám vyváděl máme právo to vědět.” Naléhali na něj.
“Proměnil jsem se zrovna když mě ty starý ženský hlídali. Byl jsem dítě a najednou během pár vteřin jsem před ni my stál takhle.”
“Ale kde v tom byl ten trapas?” Ptal se Kuwabara zmateně.
“ To oblečení mojí přeměnu nevydrželo no a ..představte si že se díváte na malé roztomilé dítě a najednou před vámi sedí nějaký mladý kluk a ještě nemá nic na sobě..Co by jste dělali.”
Co by dělali se už nedozvěděl protože oba dva propukli v hlasitý smích a i Hiei se pro sebe usmíval. “A co jsi udělal Kuramo?” Zeptal se Yusuke když už trochu popadl dech. “Převlíkl jsem se a požil jsem opar s květu zapomnění takže si to naštěstí nebudou pamatovat..byla to ale hrůza to vám povím..” Znovu se začali smát a Kurama se na ně naštvaně podíval.
“Kuramo!” Křikl Hiei a kitsune se polekaně otočil. “Ano Hiei potřebuješ něco?” Zeptal se naprosto nevině, ale moc dobře si všiml Hieiova vražedného, ale přesto spokojeného pohledu takového co máte když konečně budete moc vykonat svou pomstu spojeno s Hieiovým výrazem a krví co měl na sobě:Vidět ho utekli by jste na míle daleko.
“Kuramo už jsi normální a nejsi ten strašný fracek..”
“No a co s tím Hiei ?” Uhnul pohledem.
“ Nevíš?!”
Podíval se do vrchu. “Absolutně netuším..”.
“Nevíš co jsem ti slíbil až budeš zase normální?” Zeptal se vražedně s touhou vychutnat si svou pomstu.
Kurama ale dál dělal jako že nic. “Nějak jsem zapomněl…přeci jen už je to tak dávno byli mi teprve dva roky.”
“Kuramo nerozčiluj mě.” Okřikl ho vztekle.
“To bych si nikdy nedovolil.” Řekl s naprosto vážným výrazem.
Hiei na něj namířil katanou . “Hned toho nech.”
“Jestli se chceš pomstít proč zrovna na mě já jsem vás varoval..nikdo mě neposlouchal to jste měli za to.”
Hiei se na něj naštvaně podíval a Kurama mu pohled opětoval.
“Myslíš, že se pozabíjí na vzájem ?” Ptal se Kuwabara když viděl jak se navzájem měří pohledy.
“Nevím asi ne, ale já vím co udělám zajdu za Koenmou a pěkně si to sním vyřídím.”
“Jak to chceš udělat?”
“Nevím něco vymyslím. “Pronesl odhodlaně. “Ale tohle mu spočítám.”
“JÁ TAKY!!” Ozvalo se sborově.
No Koenma to nebude mít lehký zase na jednu stranu mise byla úspěšná částečně, démona měli dotáhnout živého takže měl Koenma alespoň nějakou šanci. Kurama , Kuwabara, Yusuke a Hiei ho klidně se zlomyslným úsměvem nechali být když zjistili že dostal od otce 100 ran na zadek za trest, protože povolení na to kouzlo samozřejmě neměl. No jo není nad škodolibost.
Jak vás znám nebudete se držet seznamu a dáte mu všechno možný.
Přidali jsme vám sebou jeden čaj stačí mu ho uvařit a pak asi za pár minut by mu mělo být dobře. Doufám, že pro příště se poučíte vy idioti.
Shizuru.
